Já ale vidím ještě jiný krásný pár na našem politickém nebi. Playmate October soudružka Konečná, vyhlášená sexbomba, známá svou pracovitostí a Juchelka, proslulý svou inteligencí! To by byl krásný pár! A kdyby spolu měli děti! Spojily by se geny Konečné a Juchelky. Krása a inteligence obou by se znásobily a slavily svůj triumf. Když se ptali na začátku politické kariéry tehdy mladičké soudružky Konečné, co jí vede k lásce k Sovětskému svazu, odpověděla, že jí tatínek vozil ze Sovětského svazu granátová jablka. To je odpověď hodná poslankyně Europarlamentu! Teď může jet na dovolenou na Ukrajinu a tam jí budou ruské granáty padat na hlavu a zadarmo. Může při tom nahlas uprostřed deště granátů velebit soudruha Putina. Faktem je, že to nebudou jablka, ale budou od soudruha Putina z Ruska. V životě nepracovala, nejspíš ani nikdy pracovat nebude. Doufám, že až skončí v Bruselu, že se bude živit jako modelka v lechtivých časopisech. Její krásná, jemná a inteligentní tvář bude ozdobou titulních stran módních časopisů. Na obálce časopisu Vlasta vyjde její fotka s Juchelkou s titulkem: Šťastný mladý pár - budoucnost republiky.
Já vím, každý jsou z jiné strany. Co by ale soudruh Babiš pro stát neudělal. Není to ostatně tak dlouhá doba, co soudruh Babiš sám osobně na schůzích horoval svou láskou pro Sovětský svaz.
Paní Dostálová, kterou prosazuje soudruh Babiš do Evropského parlamentu, krom lásky ke svému vůdci nemá žádnou jinou kvalifikaci. Anglicky umí ještě méně, než Schillerová. A to je už co říct.
A dopsal jsem se až na Svátek práce, prvního máje. Představa, soudružky Konečné na obálce Playboye mne zcela pohltila.
Zdali pak má soudružka Konečná připravený nějaký vtipný transparent s dostatečně bojovným a zároveň oslavným mottem? Vezme si nějakou krásnou a drahou kabelku, kterou si koupila v nenáviděném hnízdě imperialismu v Bruselu, kde bez práce a jakékoliv odpovědnosti bere skoro milión měsíčně?
Faktem je, že pitomci na západě, co nezažili komunistickou buzeraci na vlastní kůži, americký svátek práce, který si přivlastnili komunisti, slaví.
Maminka pracovala ve strategickém závodě Motorlet, dříve Walter, který vyráběl letecké motory. Takže tam lampasácko-komunistická klika oslavy prvního máje velmi prožívala. Měli i alegorické vozy a chudáci učňové museli nést transparenty. Naše škola měla místo shromáždění na Plzeňské ulici a tam se i spojily proudy od Motorletu a okolních škol. Maminka mi koupila u prvního stánku milovaný párek a zmizela se mnou do první boční ulice s tím, že mi je špatně. Byli jsme tak domluveni. Nikdy jsme na Václavák nedošli. Na střední škole, ani u ČSA jsem se podobných kratochvílí neúčastnil.
Spolužák Kamil z devítky si pamatuje dodnes hesla z průvodu a pravidelně je po několika pivech vykřikuje: „Do dálky i do šíře, tak vás zdraví Košíře!“ A mnoho podobných bojových hesel. Jsem z generace, která po odhalení kultu osobnosti musela vytrhávat stránky z učebnice literatury, kde byli soudruzi Gottwald a Stalin a oslavné články a básně na ně. Nic jsme nevytrhávali, ani nezalepovali. Naši učitelé, jati tmářstvím kapitalismu, nechtěli ničit jinak dobré knihy.
„Po kolejích, po kolejích malý vláček jede, mezi všemi soudruhy mám nejraději tebe, soudruhu Staline, Staline, Staline!“
To napsal veršotepec J. V. Svoboda. Oslavných básní napsal víc. Dokonce tolik, že vydal i knihu. Tou měli u Hlavatých podložené hodiny. Když se u příležitosti mejdanu byla kniha vyňata, aby se z ní mohlo předčítat, hodiny se zastavily. Ano, čas se zastavil. Jako v Hrabalově městečku, ve kterém se zastavil čas.
Čas opět běží normálně. Tedy, pro většinu z nás.