A tak jsme v pátek vyrazili směr jih. Nocleh jsme měli domluvený v domě U Giordanů, což je nádherný renesanční dům na náměstí ve Slavonicích. Několikrát jsme tam spali. Renesanční fresky, dřevěné stropy, můžete si přát něco lepšího? Letos nájemce ukončil smlouvu a dům vrátil Giordanům. Řízením osudu se stalo, že jsme tam byli sami! V ohromném domě sami. Měli jsme pokoj v gotické části a proti nám byla luteránská modlitebna. V noci velmi poetické. Vzpomněl jsem si na film Adéla ještě nevečeřela: „Tady strašá!“ Ohromný prázdný dům v noci vydával zvuky, něco někde bouchalo, něco vrzalo.
„Zuzano, pojď se projít po domě! To bude dobrodružství, máme klíče od všeho!“
„Honoušku, já jsem ráda, že jsem zatopila, a že tady máme teplo. Ještě bychom se někde na schodech přerazili!“
Z Prahy jsme vyrazili se staženou střechou. V Táboře přišly první kapky. Střechu jsme zatáhli a do Nové Bystřice jsme přijeli v lijáku. Dali jsme si pozdní oběd a jeli jsme se ubytovat do Slavonic. Déšť se stěhoval s námi. Rozhodli jsme se, respektive počasí za nás rozhodlo, že zůstaneme doma. V přízemí je krásná starobylá jídelna a paní Giordan nám nabídla červené víno. Uvařila nám skvělou a hlavně horkou kávu. Přišel za námi Pavel, kamarád z Landštejna. Šli jsme do restaurace Besídka na večeři. Do jediné otevřené restaurace v tomto krásném, leč podivném městě.
„Víte proč zrušili Slavonice fest? Konal se od roku 1992, když Sklepáci koupili Besídku.“
„Nevíme! No asi místní bývalí příslušníci pohraničních vojsk nemohli přenést přes srdce nápor exotů z Prahy! A ta strašná muzika! Ivan Hlas, Kocáb, fuj! Jo Eva a Vašek, to byla hudba! Nebo Duo Yamaha.
Naposledy, co jsme tady byli, tak na náměstí vystupovalo populární Alena Duo s harmonikou. To je nářez! Ale tři a půl tisíce (závadových) lidí milujících umění a muziku? To, že přinesou obci a lidem peníze, to je vedlejší.“
„Na radnici si jeden soudruh stěžoval, že oni tady hrajou dokonce na klarinet! To je už vrchol! Fakt je lepší, když jsou všechny restaurace na náměstí zavřené. Je lepší brát podporu, než vydělávat.“
„Karel Schwarzenberg řekl jednu velkou pravdu:“ S komunisty je to jako s vajgly, když je spláchneš do záchodu, vždycky zase vyplavou nahoru!“
Pak jsme se vrátili do „našeho“ krásného domu a paní Giordan, když viděla, že se tam svítí, se k nám připojila. Vůbec nám nevadilo, že stále prší a užívali jsme si krásný večer.
Druhý den jsem byl domluvený s Pavlem Janoušem, majitelem muzea, že přijdeme na odpolední kávu. Už jen mžilo a byla zima. Ale v muzeu bylo krásně. Uvítala nás Pavlova rodina. Dostali jsme výbornou kávu.
„Koukej to dopít. Musím ti ukázat, co jsem koupil nového. Pojď se podívat do depozitáře. Objevil jsem v Americe zlatou žílu a za babku jsem přivezl auta, to musíš vidět!“
A tak jsme přišli do depozitáře, kde stála řada aut, čekajících na renovaci.
„Podívejte se na toho Dodge z roku 1920. To je rarita! Podívej se na ta kola, to je kopie originálních pneumatik.“
Zuzana se sklonila a četla:
„Non Skid“
„Jeli po sněhu a nechávali za sebou tento nápis! To je blbost, co?“
V neděli jsme jeli domů plní dojmů, byl to krásný. Byl to krásný i když deštivý a studený víkend.
