Mám předplacený časopis Reflex. V posledním čísle byla dosti rozsáhlá reportáž o poruchách příjmu potravy, o anorexii a bulimii. Paní doktorka tam vysvětlovala, jak máme pozorovat naše děti a již při prvních příznacích máme navštívit s potomkem lékaře. Se synem k lékaři nemusím. Je všechno, jenom ne hubený. Jaké jsou ty příznaky? Padání vlasů, únava, problém s vyjitím schodů, problém se vztykem ze dřepu. Několikrát jsem si to pečlivě přečetl. S hrůzou jsem zjistil, že všechny tyto příznaky mám a že budu muset navštívit lékaře. Mám sice sto dvacet kilo, ale příznaky jsou jasné! Mám počínající anorexii. Hned zajdu do ledničky, abych nemusel na kapačky do nemocnice!
Na chatě ve Veselí měl kamarád ženu anorektičku. Původně krásná ženská. Dělala modelku. Po narození druhé dcery přestala jíst, protože měla dojem, že ztloustla. Dotáhla to tak daleko, že z ní zbyly jen klouby a hůlčičky. Celé to ještě kombinovala s opékáním na slunci. Takže dosáhla vzhledu indiánské mumie. Její manžel Láďa byl skvělý kluk. Neustále jsme něco grilovali. Naložil jsem například kuřecí křídla do jogurtu a kari. Výborná věc!
„Prosím tě, vezmi si. To je fakt bez tuku!“
„Díky, už jsem si vzala a jsem přecpaná. Fakt už nemůžu!“
Přitom si vzala jedno křídlo, přelomila ho vejpůl a hodila ho do odpadků! To bylo všechno.
„Budu to muset vyběhat, strašně jsem se přejedla!“
Už to v té hlavě neměla v pořádku. Má dvě dcery. Obě jsou krásné a ani jedna není naštěstí anorektička. Zatímco maminka byla na kapačkách v nemocnici, my jsme na chatě pořádali protestní žranici.
Má sestra Herodeska, když chodila do školy, schovávala nesnědené svačiny pod koberec. Začínající anorexie? Ne. Blbost a mlsnota. Babička nám dělala svačiny do školy a paní Herodesce to nechutnalo! Dnes má přes metrák. Nevím, jestli naši něco nezanedbali.
U ČSA létala jedna vedoucí kabiny. Trpěla bulimií. Z Prahy do New Yorku to je osm hodin, snědla osm až deset jídel, která okamžitě vyzvracela. Jednou chodila po letadle a měla znečistěné lodičky. Když ji na to kolegyně upozornily, začala vykřikovat, že na 25C sedí hrozné prase a že ji pozvracelo. Kolegyně věděly o její chorobě a tak si myslely své.
Dělám svačiny Zuzaně do práce:
„Běda, jestli ji najdu pod kobercem večer!“
„Klidně si to zkontroluj! Všechno sním a nikomu nedám!“
Když má dlouhé služby, tak dostane i kastrůlek. Aby nemusela na kapačky. Inu, anorexie je sajrajt! Jsou jídla, která nemá ráda, třeba křenovou omáčku. Protože neumím dělat malé porce, dám zbytek do sklenice a odvezu to Petrovi, ten to ocení.
Přivezli mi dvě bedny vína. Musel jsem pro ně po schodech na ulici. Strašný krpál! A to jsem neudělal ani jeden dřep! Musím to jít pojistit do lednice! Zdraví především!