Je v naší zemi člověk jménem Obendrauf, který bájil o tom, jak se „sklouzl“ s Concordem. Bájil tak důvěryhodně, že jej zvali na besedy a natočili o něm i film, jako o jediném českém pilotovi tohoto zázraku. A přitom neměl papíry ani na letadlo na pouti! Zjišťoval jsem to na českém rejstříku, můj syn na francouzském, nikde člověka tohoto jména neznali. Ani na školách, které uváděl a aeroklubech, ve kterých údajně létal. Říká se tomu „chorobná lhavost“.
To jsem trochu odbočil. Při první návštěvě Concorde (G-BOAF) v Praze 22. 10. 1986 jsem byl vybrán k jeho pozemní obsluze. Tehdy jsem ještě nic neměl společného s British Airways, ale uměl jsem anglicky a můj nadřízený věděl, že miluji letadla. A tak jsme na něj s Láďou Piricem čekali na ploše Ruzyně. Z plakátů a z fotek BA jsem věděl, že Concorde je nejkrásnější zepředu, když pojíždí se sklopeným čumákem. Takovou fotku si také musím udělat! Vběhl jsem mezi letadlo a auto follow me a udělal jsem fotku. Rozzuřil jsem jak folloumáka, tak kapitána Concorde, který musel přibrzdit. Patrně s výkřikem:
„Co to tady mají za debila!“
A měl pravdu! Pak jsem se kapitánovi Butterleyovi omluvil. No, moc to tehdy nebral. Ale když Concorde skončily a on přešel na Boeing 757, aby si dolétal roky do důchodu, stále si mě pamatoval. Tak jsem se vepsal do jeho duše. Ale to jsem už byl ve službách BA a on to bral s humorem, naopak posádce s úsměvem líčil, co jsem provedl.
Pak jsem byl na všech letech tohoto nádherného ptáka do Prahy. Jeden let byl ale výjimečný. 8. května 1999 G-BOAE. Letadlo mělo stát přes noc v Praze a ráno mělo vézt turisty zpět do Londýna. BA chtěla využít stání v Praze a prodala panu Tykačovi a jeho zaměstnancům letenky na noční let do Caira, kde měli mít večeři u pyramid a potom let do Prahy. Cestující nastoupili, letadlo nahodilo motory, já jsem se odpojil a zamával jsem posádce. Ještě jsem se podíval na neuvěřitelný start s forsáží z dráhy 24. Sedl jsem do auta a odjel domů. Cestou mi zazvonil telefon, abych se vrátil na Ruzyň, že Concorde má závadu, a že se vrací. Letadlo přistálo a zarolovalo na stání 25. Tam jsme na něj čekali s pozemním zdrojem. Připojil jsem se k letadlu a ptal jsem se, co se stalo. Po startu, když zatáhli podvozky, se nezatáhla čtvrtá noha pod zádí. Sice s tím letadlo může letět, ale ne nadzvukově. Volal jsem do Londýna, co s tím máme dělat. Poradili nám, abychom zatáhli podvozky na zemi, třeba se to rozhýbe. Dali jsme „špendlíky“ do podvozků, aby se nezatáhly a vytáhli jsme jističe, abychom je odpojili. Zkusili jsme to. Ventil ve čtvrté noze sice cvakal, ale noha se nehnula. Pak jsem dostal v pravdě neortodoxní radu, opřít o kola fošnu a zkusit ho nadzvednout vysokozdvižným vozíkem, ale ani to nepomohlo. Ventil se zasekl a ani se nehnul. Cestující museli domů a my jsme čekali, až v noci přiletí aerotaxi s mechaniky a novým ventilem.
„Kluci, když tady musíte čekat, zvu vás na hostinu! Přijďte do letadla!“
„Naše maminka“ Míla, vedoucí BA v Praze dostala skvělý nápad - aby se jídlo nemuselo vyhodit, tak si uděláme hostinu. Užívali jsme si nebývalých lahůdek. Miládka si hrála na letušku a pobíhala s jídlem a s otevřeným šampaňským. Přišli i lidé z dispečinku. Byla to noblesní večeře!
Nad ránem jsme vyměnili ventil. Kolegové, kteří ho přivezli, také povečeřeli. Poprvé a naposledy jsem se v práci přejedl!
V devět přišla posádka a cestující a letadlo odletělo do Londýna.
K tomuto vzpomínání na Concorde mě přivedl film, který jsem včera viděl. „Designing the dream“, dvoudílný film natočený podle scénáře Davida Sucheta. Že to jméno znáte? Ano, je to ten herec, který hrál Hercule Poirota. Tento dokument je na rozdíl od podobného francouzského, skvělý a pravdivý. Ve francouzském, všechno vymysleli Francouzi a Britové jen tak přicmrndávali. I motory Rolls Royce Olympus jsou francouzské! V britském dokumentu je i vyšetřování tragické nehody v Paříži, kde kapitán překročil všechny myslitelné předpisy. Od maximální startovací váhy, kterou vědomě překročil, nepřerušení startu, když se špatně vyměněné kolo levého podvozku rozvibrovalo a táhlo letadlo ke straně, až po nádrže naplněné „po špunty“, bez předepsaného prostoru pro vzduch. Proto po nárazu plechu odmrštěného kolem na nádrž došlo k hydraulickému rázu a nádrž vybuchla!
Tato nehoda znamenala konec tohoto krásného letadla. U BA, díky dobré obchodní politice letadlo vydělávalo, u AF hluboce prodělávalo. Air France se potřebovala tohoto typu zbavit. Z nacionalistických pohnutek ani nepřipadalo v úvahu přijmout nabídku BA nebo Virgin, že letadla převezmou.
Concorde znamenal super luxus. Nejlepší servis, nejlepší vybavení, luxusní sedačky. I palubní personál měl jiné uniformy, než ostatní. Mluvím o British Airways. Když jsem byl v Concorde AF v Sinsheimu a viděl jsem hadrové potahy na sedačkách a ubohé vybavení, nevěřil jsem svým očím.
Včera jsem dojatě vzpomínal na večer s kapitánem Bannisterem, který vyšetřoval nehodu v Paříži, a který pronesl památnou větu:
„Když sebevědomí kapitána je větší, než jeho znalosti, je to cesta do pekel!“
Konec nádherného snu, u kterého jsem měl tu čest být!
