Četl jsem rozhovor s krásnou a chytrou Sabinou Slonkovou. V něm mimo jiné říká, že dostala ochranku, když na její pozemek vnikl jakýsi recidivista. Já mám souseda a to je regulérní blázen. Dokud se domníval, že je trenérem české fotbalové reprezentace, bylo to úsměvné. Na fotbalovém hřišti, kam chodím s vnoučaty, ve fotbalovém dresu jakési hvězdy (Messi?), běhal s míčem a ještě si to komentoval:
„Messi má míč na pravačce a už ho nikdo nemůže zastavit. Staví se do střelecké pozice a pálí. Gól! Vážení diváci to byla neuvěřitelná akce!“ Dlužno podotknout, že je mu přes čtyřicet. Pak přišel na to, že ho chce někdo otrávit. A to už bylo horší. A jediným protijedem je ocet. A tak všude rozstřikoval ocet. V létě to na naší zahradě páchlo jako ve Frutě, když je sklizeň okurek. Kamarádovi Matoušovi vysvětlil, že pan Kuchař ho chce otrávit acetonem a on to neutralizuje octem. Při tom Tonda Kuchař ani netuší, jak Pavel vypadá a rozhodně nemá důvod ho otrávit acetonem. Pomineme-li cenu acetonu. A teď se dostávám k tomu, proč jsem na začátku psal o Sabině Slonkové. Pavel začal ocet rozstřikovat i po naší zahradě, kam v noci přeleze. Bohužel, od octa přešel k benzinu. Jezdí po ulici na koloběžce s petkou a rozstřikuje benzín kolem mých aut a našeho plotu. Bylo mi divné, že mé auto smrdí benzínem. Podlezl jsem ho, nikde nic. Za hodinu se vypařil. Soused ho ale viděl, jak tam benzín stříká. Ptal se ho, jestli se nezbláznil. Zahodil petku a zmizel.
Bohužel benzín rozstřikoval i na zahradě kolem našeho domu. Nezbylo, než zavolat Policii ČR. Přijela okamžitě.
„Ztratilo se vám něco?“
„Ne, neztratilo, ale blázen jménem Kučera tady rozstřikuje benzín a to je nebezpečné.“
„A stalo se něco? Zapálil něco?“
„Ne, zatím ne. Máte pravdu, vlastně se nic nestalo. To, že tady pobíhá magor s benzínem a rozstřikuje ho, to vlastně nic není. Tedy dokud někdo nehodí vajgla do louže.“
Policajti na něj udělali bububu a to bylo všechno. Vlastně ani nic jiného udělat nemohli. Nějakou dobu dal pokoj. Mezi tím pobyl několik dní v blázinci, když hodlal zabít své rodiče. Dali mu nějaké prášky a pustili ho. Pak dostal nápad chodit v noci po naší zahradě a svítit do oken. Špatně spím. Ležím v posteli, je kolem druhé ranní a po stropě běhá silné světlo. Než jsem se úplně probral, stejné světlo svítilo i do obýváku. Mám okna na úrovni zahrady. Vyšel jsem na zahradu, světlo zhaslo a stín v bundě s kapucí zmizel. Je to fakt úžasný pocit sedět v noci po tmě v arkýři a vidět za oknem magora, jak se kouká dovnitř. Rozsvítil jsem a Pavlík zmizel. Kvůli němu asi bodyguardy nedostanu. Vlastně nic škodlivého nedělá. Stěžovali jsme si na Městském úřadě. Předvolali si ho. Byl tam soused z druhé strany jejich domu. Úřednice úřadu vyřkla ortel:
„Je to magor. Jak přišel na ten aceton?“
Tak to ví jen Bůh! Jednou jsem šel do hospody a z jejich zahrady se linul gregoriánský chorál. Co linul, Rolling Stones by se za takový kravál nestyděli! A z pootevřených dveří garáže se šířila vůně kadidla. Domníval jsem se, bohužel mylně, že pošel jeho uštěkaný pes. A že to je rekviem za toho dementního psa. Nikoliv. Pes se bohužel těší dobrému zdraví.
U nás v ulici bydlí pán, který vychovává asistenční psy. Je to bezvadný člověk a psům evidentně rozumí.
„Kučerův pes je stejný magor jako jeho pán. Pes kopíruje chování svého pána.“
V létě, když sedíme na zahradě, rozebírá svým hlasem, jehož síla je na hranici bolestivosti, cokoliv: mezinárodní měnový fond, fotbal, životosprávu. Ale také třeba to, že natáhl doma pět krychlových metrů kabelů. Že vám nesedí krychlové metry a kabely? Problém je v tom, že takto řve, potažmo rozmlouvá, sám se sebou. Je to mistr monologů!
Jednou k němu přišel muzikant Ondřej Brousek, náš soused, že hledá pana XY, který má u nich ve sklepě nahrávací studio, a že mu přinesl demo nahrávku.
„XY tady není, ale dejte mi to, já mu to předám. Taky jsem poslouchal poslední album (Monkey Bussines). Víte, já bych to trochu učesal. Jestli chcete, hodil bych to do angličtiny!“
Čtyřikrát jsem si zavazoval botu, aby mi něco z toho zajímavého monologu neuteklo. Na ulici jsem potom potkal Ondřeje.
„On je nějakej divnej, že jo?“
„Ne, on je magor!“
Tak to bylo o našem sousedovi.