Na Štědrý den se v Eghamu chodí po pěší zóně a zpívají se koledy. Na ulici jsou stoly s jídlem a s pitím. Lidé se zdraví a prohodí pár slov. Krásná tradice. Pak jsme seděli doma u stromečku a u krbu v knihovně, popíjeli a povídali si. Holky už dávno spaly. Bylo to krásné a romantické. A stejně bych byl raději v našem malém bytě ve Vršovicích a seděl se spícím Honzíkem v posteli a z druhé strany bych drbal mého obřího kocoura.
Kdykoliv dnes jdu po pěší zóně v Eghamu a zastavím se v Red Lion na pintu, může klidně být i jaro, nebo léto, vzpomenu si na ty smutné Vánoce.
Jednou, to už jsem byl se Zuzanou, jsme byli těsně před Vánoci v malebném městečku Lewes ve východním Sussexu. Městečko je v kopci, na kterém je gotický hrad ze 13. století. Těsně pod hradbami, vlastně součástí hradeb je dům, kde bydlel úspěšný makléř. Když zjistil, že má peněz dost, opustil burzu. Měl velkého koníčka, sbíral staré sloupové hodiny. Na stará kolena se ve Švýcarsku vyučil hodinářem a skoupil zařízení zkrachovalé hodinářské dílny. Ve svém starobylém domě si zařídil hodinářskou dílnu. Tam restauroval „old father's clocks“. Vedl dokumentaci všech hodin, které opravil a jejich historii, když se mu podařilo ji dohledat. Seděl jsem u něj v dílně a poslouchal. Městečko bylo proslulé výrobou hodin. Bylo tam na počet obyvatel poměrně dost dílen, které se předháněly ve výrobě mechanických strojů. Jedna z firem byla „Harbens' Clocks“. Byl to pra pra dědeček našeho šéfpilota. A právě Roger nás přivedl do této skvělé rodiny. Nechal si tady zrenovovat jedny hodiny ze své sbírky.
Když skončil historický exkurs, šli jsme nahoru do haly s gotickými stropy. Velký krb hořel, dřevo praskalo a v kožených křeslech seděla paní domu, Zuzana a Suzie. Když jsem se na ně podíval, bylo mi jasné, která bije!
„Eště jsme neochutnali taaady to víno, musíte nám pomoct, abychom vybrali na Vvvánoce tto nejlepší!“
Dámy ji měly jak z praku! Ale byla to výzva! Museli jsme nutně najít to nejlepší víno na Vánoce, taková věc se nesmí zanedbat! Pan hodinář i Roger se přidali a já také. K tomu jsme přikusovali nějaké pečené maso a sýry. Nádherný večer! Samozřejmě jsme nemohli jet autem, a tak jsme v ohromném gotickém domě přespali. Netuším, jak to král Jindřich VIII dělal, když tu přespával, ale vydrápat se po točitých schodech dvě patra, to je spolu se žbrundajícím vínem v žaludku nadlidský výkon.
Ráno nám služebná udělala bohatou snídani. Při té jsme se dozvěděli, že městečko vyplavila řeka Ouse, a že všechna vánoční výzdoba je zničená. Po snídani jsme řekli, že se jdeme podívat na tu zkázu. Byl to smutný pohled. Na ulicích stály kontejnery plné ozdob. Obchodníci vymetali bláto z krámů. Bylo mi jich líto. Městečka představující neexistující Midsomer jsou na rovině, tady ty krásné anglické domy jsou v kopci. Když jsme došli dolů k řece, která se vrátila do svého koryta, bahno nabíraly buldozery a hrnuly ho do koryta. Bylo mi líto všech, kteří se snažili obnovit krásné malebné městečko zpět do vánoční krásy.
Před hospodou „Kings' Arms“ paní hospodská nabízela lahvové pivo, nebo víno s výkřikem, že si nenechají kazit Vánoce. Měla tam kýbl s vodou, kde každou lahev omyla od bláta. O kousek dál bylo knihkupectví, kde byla hromada knih „vše za pět liber“. Koupil jsem si několik leteckých knih a knih o autech. Knihkupec, starý pán, mi řekl smutným hlasem: „vemte si je zadarmo, smrdí blátem!“ Dal jsem mu peníze do kasičky. Dodnes, když se podívám na svou knihovnu, vzpomenu si na ten předvánoční čas v Anglii. Hodinář i jeho skvělá paní na nás koukají z nebe. Rád na ty krásné chvíle s nimi vzpomínám.
Hlavně si nenechat zkazit krásný čas Vánoc!