Skončil týden, na který se těším celý rok. Ve filmu „S tebou mě baví svět“ pořádali pánskou akci „Apalucha“. My máme už třicet pět let něco podobného: Trio Honzas. Původně můj Honzík, Mates (ve skutečnosti Jan) a já jsme každým rokem pobývali týden na mé chatě ve Veselí. A bez maminek a vůbec žen jako takových. To je na podobné akci jen rušivý element. Děti byly celý den špinavé od různých her, večer před spaním jsem je nahnal do Nežárky, kde se umyly. Na chatě se převlékly do pyžam a pak na verandě nad Nežárkou jsme si vyprávěli anebo při petrolejce luštili křížovky. Soused byl vášnivým křížovkářem, a tak když jsme něco nevěděli, zavolali jsme na pana Postla, aby nám pomohl. Byl to úžasný týden, při kterém jsme také podnikali cyklistické výlety do okolí. Prostě dobrodružství hodné pravých „mužů“.

Čas oponou trhnul a já jsem přišel o chatu. Tak jsme si půjčovali chalupu Zuzany na Kosti. Nebylo tam koupání, ale to jsme nahradili hadicí vyvedenou oknem z koupelny. A chlapci začali stárnout. Z Honzíka se stal Honza. Mates se oženil a má syna. Jméno? Honza! Můj Honza má dceru Amálku. Jméno Jan neprošlo. Ale to je také jediná ženská, která s námi jezdí. Pak přibyl Štěpán a náš Honzík.
Důležité je, že se akce opakuje stále. Je to tradice. Dnes už nejezdíme na kolech. Jezdíme na chalupu do Chocerad, která patří kamarádce Matesově Lindě. Jsou skvělé, chalupa i Linda. Před několika léty chlapci objevili sport jménem air soft. Nerozumím tomu a upřímně se mi to nelíbí. Jediný klad, který to podle mě má je, že se vyřvou a vylítají v lese. Takže já na ně čekám „na základně“ kdy se ozbrojenci vrátí domů. I letos bylo celkem chladno, ale když sundali všechny vesty, bundy a já nevím, co všechno, pot z nich jen tekl. Propocená trička rozvěsili na šňůry a auta. A šli do sprchy. Malý Honzík, který flintičky ještě nosit nemůže a ani nesmí, se stal zdravotníkem. Protože si plete slovo lékař s lékárníkem, byl lékárníkem. Honza mu koupil ledvinku jako lékárničku. Tu naplnil náplastmi, obvazy a „injekční stříkačkou“ kterou vyrobil ze stříkačky na ovocný sirup. Byl prostě dobře vybaveným „lékárníkem“. Když někdo hlásil zásah, Honzík vyběhl s lékárničkou. Náplastmi přelepoval zasažená místa i přes maskáče a byl důležitý. A šťastný!
Zatímco mužstvo bojovalo, já sloužil u kuchyně… Mužstvo se vrátilo hladové a žíznivé. Základ poledního menu byla opět polévka po-pa. To znamená pondělí-pátek. Začal jsem na přání  česnečkou. Z té jsem nenápadně přešel na fazolovou, pak gulášovou, která se na konec změnila na kuřecí. Jsou to někdy mistrovské kreace. Děti si objednávají na co mají chuť a já se jim snažím splnit přání. Mám-li patřičné suroviny. Protože vařím pro sedm lidí, vozím si z Prahy velký kastrol s poklicí a ostré nože. Jinak je kuchyňka skvěle vybavená. Po obědě, či večeři děti umyjí nádobí. Střídají se a hádají se, kdo je na řadě. „Vaříš pro sedm lidí?“ „Jo, vařím a baví mě to, jsou to dobří strávníci. Ostatně po vylítání venku by jedli i hřebíky, ale ty jim nedávám.“
Po večeři jdou hrát jakousi hru na louku pod chatou. Ptal jsem se, jak se to hraje, ale Amálka mi řekla: „Dědo to bys nepochopil. Když se setmí, vracejí se domů. Připomíná mi to naše skvělé dovolené na Landštejně, kde jsme hráli volejbal dokud bylo vidět, pak jsme šli na skalku, kde bylo ohniště a koukali jsme do ohýnku. Nad námi se tyčila ohromná zřícenina gotického hradu. Prostě romantika. Pavel Beneš hrál na kytaru a my zpívali.
Na Trio Honzas nikdo na kytaru nehraje, bohužel. Ale každý rok sestavujeme Top ten nejhorších písní, které kdy kdo našel na internetu. Skutečnou hvězdou byla několik let Božanka (69), česká pěvkyně původním jménem Božena Kroupová. Žije na Jadranu, zpívá pro české rekreanty chorvatské a české písně. Je náramně krásná, ba řekl bych čarokrásná. Dokonce se vdala a zase rozvedla. To nic nemění na jejích kvalitách. Božanku dostihl, ba i předstihl rumunský bard Alexandru Ciorba, kterého doprovází sbor holek v mini mini sukních a sbor bezzubých cikánů. Ale letos se můj syn překonal, našel na Youtube holandský pár Zanger Rinus. Něco tak strašného jsem dosud neviděl. Je to na Youtube hned vedle Evy a Vaška. Ale je to bomba! Naštěstí jsou oba už na pravdě boží. Asi je umlátil nějaký fanoušek.
Večer jsme seděli u ohýnku. Mates pozoroval nebe a najednou vykřikl, že vidí chem trails. Bylo to po té, co mi opět nějaký „expert“ poslal mail, že ustavičně popírám existenci tohoto jevu. Inu, když někdo vidí, jak na nás z nebe padá covid, je to zapotřebí hlásit. A chránit se! Tak Honza vyrobil čepice z alobalu, sám si ještě oblékl dámské červené kalhotky, které mu děti koupily místo šátku, který nosí jednotky SAS. A mohli jsme se v klidu věnovat konverzaci. Udělali jsme všechna potřebná ochranná opatření.

Byl to nádherný týden! Už se těším na další Trio! Díky kluci a Amálko!