Písničky na tomto albu jsou staré v průměru asi deset let. Má to tu obrovskou výhodu, že se na ně mohu dívat s odstupem, který mne často přivádí k údivu, co a jak jsem napsal.

Neumím psát o svých písničkách nic moc okolo. není to totiž zas až tak zajímavé. Od té doby, co zaťuká nápad, vzniká někdy konečný výsledek relativně krátce, jindy se trápím týdny. Věc potom musí "uležet" a já se čas od času podívám, jestli ještě zraje a čím bych mohl případně pomoci. Na samém konci si říkám: snad to má nějakou cenu.

Vladimír Veit

Dopis autorovi

V klidu (jinak to ani nejde) jsem si vyposlech Tvou desku Starou alejí. Je to, jako by ptačí pírko vznášelo se zvolna v chvějícím se vzduchu.
A taky zastavení v čase.
Je to velmi povedená nahrávka, obtisk tvé citlivé a jemné duše.
Ale kdo do nás vidí, že jo? Někdy je to vše tak křehce plaché, že se pomalu bojíš i nadechnout.
Vskutku ojediněle celistvé - text, přednes, kytara naprosto v souznění.
Jsi pozoruhodně citlivý básník intimity.
Ovšem já vím - v dnešní době, co s tím, k čemu to je?
A přeci to je - pro nás v počtu nemnohých!
Za všechny ty z nás Ti děkuji

Tomáš Mazal

ukázka z alba: Starou alejí

Děkuji Vám pane Veite za Vaše krásné písně, které, když poslouchám, je to jako by se zastavil čas. Připomíná mi to, čemu Japonci říkají život ve wabi, nevýslovně tichá radost, skrytá hluboko pod ryzí prostotou. Přeji Vám hodně štěstí a pevné zdraví v tomto vánočním času. R. Konečný