Dnes jsem si znovu pustil ty krásné písně co jsou hebké jak motýlí křídla. Hnědovláska, ta je moje oblíbená. Tu jsem zařadil v 80. letech i ve svém tehdejším malém folkovém recitálu. A celé kouzelné album QUO VADIS.

Vladimír Veit má dnes narozeniny a já bych mu chtěl za sebe hodně poděkovat. Je pro mne, jako i další folkaři se združení Šafrán, kompasem od dob, kdy jsem sám hledal odpovědi na otázky v tehdejším světě a tyto otázky se stále vynořují znovu.

Jeho muziku proto hledejte na zarostlých stezkách, kde většinou chodí lesní zvěř. Nehledejte ji na stanicích rádia, ty většinou ryzí hudbu často ignorují. Ale nacházejte, dokud čistá voda teče.

Přečtěte si jeho knihu „Ještě to neskončilo“ Galén 2016, jděte na jeho stránky, věřím, že budete potěšeni.

Vladimíre, přeji krásný spokojený život, inspiraci, a klidné předení kocouří a teplo psí srsti.

Také bych tě rád pozval na koncert do Zlína, jen jak nám konstelace hvězd bude letošní rok trochu víc příznivá.

Petr Vítek, 13. 2. 2025