Další ohlasy...

Pro koho psali velikáni české literatury písničky?
...aneb jak se statečná Marta se zalekla?

Jiří Pallas, http://blog.lide.cz

Měla to být bomba. Přední čeští textaři napsali texty pro Martu Kubišovou, ale ta se asi zalekla a nenatočila to. Texty zhudebnil a nazpíval Vláďa Veit za doprovodu Emila Pospíšila. LP ani CD nikdo nekupoval i když je to rarita. Texty psali: Josef Škvorecký, Milan Kundera, Václav Havel, Pavel Kohout, Pavel Landovský, Jaroslav Seifert, Jiří Gruša, Petr Kabeš, nedobrovolně pak: Jan Neruda a Jaroslav Vrchlický.
Vláďa vydal v Šafránu i vlastní věci, více u něj..

Jakožto textaře Vás řadím hned za Karla Kryla, muzikálně jste ale lepší... L. B. Humpolec

Děkuju za CD, je to hezký. M. E. Praha

Tyhle písničky jsou opravdu jako pohlazení. J. H. Ždár nad Sázavou

Moc krásné CD. J. S. Praha

CD se mi moc líbí, poslouchala jsem ho celý večer. Líbí se mi v jakém pokorném a přitom moudrém duchu se to nese. Hlavně se nenechte otrávit, že vás přeřvou takoví nějací... Mějte se moc krásně. H. H. Studenec

Vláďo, ta píseň Udavač z Těšína je možná o nějaké morálce, hudebně a textově je však tak špatná, že mi připomíná ty komunistický agitky! Nehodnotím teď vůbec Nohavicu, ani to dění kolem té "písně". Ale tohle asi Ty víš. Člověk s poezií v duši jako Ty přece pozná takovou sračkovou agitku!
Jan Noska

Legendy folku & country a vyretušovaný písničkář.

Jiří Pallas Slovo legenda se dá při trochu dobré vůle vykládat jako báchorka. Autor Jiří Vondrák se vydáním této knihy snaží vydojit ještě trochu slávy a penízků - navazuje na televizní pořad financovaný daňovými poplatníky, který je ve srovnání s předchozím seriálem o Beatu bída s nouzí. Katalog Teska je patrně lépe promyšlený než tato obrázková kniha. Vondrák byl kdysi hodně slabý podprůměr mezi písničkáři a úroveň mu už zůstala i v publicistice. Pochvalu zaslouží za to, že seriál a knihu prosadil, ale při trochu větší sebekritičnosti by měl nechat režii na nějakém profíkovi a psaní třeba na Jirkovi Černém nebo Janu Rejžkovi, kteří folku a country rozumějí lépe. V TV se mnou natočil spoustu materiálu, který rozžvejkal a rozsekal k nepoznání - zvláště se mu nehodily vzpomínky na to, jak se bolševizovaný spolek kolem Porty zmocnil po okupaci v 68 celého hnutí a jak jsme se nám (Šafránu) snažili vysvětlovat, že nemáme ohrožovat 'žánr'. Perlička ze strany 142: Fotka ze Svobodné Evropy má nejméně dvě drobné vady: já jsem tam označován za Chmela, ale především je z fotky vyretušován Vladimír Veit. Vyretušovala ho prý Dáša Vokatá, která ho neměla ráda... a fotku použila na obal své desky??? Vláďa Veit byl vždy smolař - jako ranný hippie dostal napoprvé při volné lásce kapavku, zmizel ze seznamu signatářů Charty 77 a tak musel při vystěhovávání prokazovat, že Chartu podepsal, jeho jméno bylo vždy a všude špatně: Vait, Fajt, Fejt, Veith. Vláďa Veit je opravdická legenda, byť vyretušovaná.

Jirko! ten seriál nebyl špatnej a ta knížka už vůbec né. Vondrák nemohl vědět, že se může vyskytnout někdo kdo bude moji podobu vyretušovávat po vzoru Gottwaldových soudruhů. Ta fotka je focená v jídelně Svobodné Evropy kam nás jednou na konci roku (písničkáře v exilu) pozvali, protože potřebovali utratit ještě nějaké peníze - tak nám to bylo řečeno. Pak, po letech, už v Praze mi na to upozornil Jarda Hutka kterej mi ukazoval Vokatý CD a tu fotku na něm. Proč to dělá, opravdu nevím. Já jsem si při tom vzpoměl na to jak jsme točili ve Vídni Legendy... a jak jsem jí tam dal z radosti nad tím, že jí zase vidím, pusu. Doufám, že se potom nepozvracela. Jinak tě, milý Jirko, zdravím a - někdy se ozvi.
Při zahájení výstavy 1968/1969 na nádvoří brněnské radnice zavtipkoval písničkář Vladimír Veit, že udělal v životě dvě chyby. Že emigroval a vrátil se domů. Co tomu říkáte?
prezident Václav Klaus: Když jsem poslouchal pěkné písničky pana Veita, které se mi opravdu líbily, jeho zavtipkování považuji za populistický laciný vtípek písničkáře. Kdybych si s ním teď mohl sednout, tak si s ním dám deci vína a budu s ním diskutovat, zda to myslí vážně, nebo je to taková úlitba jisté populárnosti a popularitě. Já si myslím, že takhle lehoučce se o tom vtipkovat nedá.
MF DNES, Luděk Navara, 22. 8. 2005

Zbytečná variace na Hraběte

Michal Bistrov

Písničkářský samorost Vladimír Veit vydal album zhudebněných textů kultovního básníka.
Václav Hrabě, to je pro mne Praha, ve které jsem vyrůstal, píše na obalu nenápadného cédéčka folkový zpěvák a kytarista, který prožil 80. léta ve vídeňské emigraci. Na koleně vyrobená nahrávka byla pojmenována po známé básni Variace na renesanční téma, jejíž začátek ("láska je jako večernice plující černou oblohou") chtě nechtě odkazuje ke kongeniálnímu zhudebnění Vladimíra Mišíka. Veit má samozřejmě plné právo vypořádat se s populárními verši po svém, jenomže speciálně v tomto případě je každá jiná melodie nošením sov do Atén. Troufalého muzikanta by spasilo pouze nějaké úžasné osvícení - to se však nekoná ani v titulní písni, ani ve zbývajících jedenácti baladách. "Dělal jsem tyhlety písničky proto, abych někde někomu (...) připravil hezký den." Tak znějí poslední slova Veitova úvodu, v němž se vyznává z mladistvého opojení verši Václava Hraběte, umocněnými atmosférou hospody pod Petřínem s krásnou dívkou po boku. O jeho bohulibých úmyslech vskutku netřeba pochybovat. Dokonce je dost pravděpodobné, že album osloví spoustu podobně romantických duší, kterým alespoň připraví klidnou půlhodinku s kvalitní poezií. Ovšem z hudebního hlediska nenabízí CD Variace na renesanční téma skoro nic pozoruhodného. Až na pár osamělých motivů, vzešlých z intimních kytarových improvizací, představuje Veitovo pojetí téměř ukázkový příklad toho, jak nezhudebňovat poezii.

Moll na moll
Báseň se od písňového textu často liší tím, že její autor neměl potřebu si ji v duchu zpívat. Ne každá písnička snese pouhé čtení, ne každá básnička se vzpírá melodii. Ale zodpovědný a inteligentní skladatel vždy vychází z nezvratného faktu, že všechny básně mohou existovat bez muziky. Zhudebňovat poezii má smysl jen v případě, že tím verše získají nový rozměr, že bude něco přidáno, dodáno, objeveno. Rozhodně se k tomuto problému nelze postavit oním otřepaným způsobem, na který už doplatili například Vladimír Merta, Jan Burian a moře dalších zpívajících intelektuálů.
Recept na výrobu zhudebněné básně je zdánlivě jednoduchý: do díže vhodíme jeden a moll, dva d molly a špetku e mollu. Čím smutnější a temnější barvy namícháme, tím větší ticho si zjednáme v sále. Obecenstvo sedí, ani nedutá, protože má pocit, že kdyby jen jednou zadutalo, zruší se mezi ním a interpretem jakési nepopsatelné kouzlo a křehká tělíčka poletujících Múz se s řinčením rozbijí o podlahu. Pokud básně - jako u Hraběte - nesou názvy Podzimní, Déšť či Noční obraz, není už vůbec o čem hovořit. Mollová tónina spolu s nedostatkem nadhledu a přiměřenou dávkou unylosti to poví za nás. A přitom by Vladimíru Veitovi stačilo k happy endu tak málo. Hrabě patří k tvůrcům, jejichž texty přímo vybízejí k hudebnímu doprovodu (ne náhodou byl sám muzikant), a zájemci o přifaření ke slavnému jménu nemají za úkol nic těžšího než vystihnout atmosféru jednotlivých příběhů. Mohou si přitom pohrávat s eufonií a tisíci různými způsoby převádět slova do hudební řeči - viz báseň Déšť, jež vůbec nebudí dojem zvadlého stínu ploužícího se v depresi mokrým městem. Naopak, jde o popěvek dívky (nikoli muže - bylo nutné měnit rod?), která se ráda proplétá mezi kapkami (popravdě řečeno, něco jako "š-š-š"). Rytmus, radost a nosný melodický nápad by z básničky jistě udělaly skvělý hit.

Verše v šedivém hávu
Veit se ale vydal opačným směrem - nasoukal dílo Václava Hraběte do šedivých kabátů, do nichž se mimochodem vejde každý druhý text, nevyužil jeho rozmanitosti a dal přednost těžkopádné monotónnosti nutící ke spánku. Jeho jméno tak vedle jména básníkova nezáří, nýbrž jen matně bliká. Na druhé straně si CD Variace na renesanční téma natočil pro potěchu svou a několika věrných, na projektu edice Samopal určitě prodělal a chtěl, aby lidem při poslechu jeho nahrávky bylo dobře. Tak co s tím? Nepsat recenze?

Vaše písně nemohou nikoho ani potěšit, ani zarmoutit...
Zdeněk Svěrák
ESO MUSIC PRODUCTION, S.R.O.
Stránčická 3, 100 00 Praha 10 - Strašnice
tel.: 2 782 20 38
Pobočka Zlín: Ševcovská 3246, Zlín 760 01
tel.:57 722 25 01, fax: 57 722 25 02
Bankovní spojení - ČS: 1400761399/0800, KB: 27-1920540207/0100
E-mail: eso_music@esomusic.cz * www.zlintalent.cz

8. 4. 2003

Vážený pane Veit,
děkujeme Vám za účast v soutěži autorů 8. ročníku festivalu EVROPSKÁ DATABANKA ZLÍNTALENT 2003. Z rozhodnutí poroty Vám musíme bohužel oznámit, že

jste nebyl nominován do semifinále této soutěže

Doufám, že Vám tato zkušenost pomůže a budete se dále zdokonalovat ve Vaší zálibě. Těšíme se na další setkání s Vámi v příštím ročníku soutěže.
Hodně štěstí a mnoho úspěchů nejen ve Vaší hudební kariéře, ale také v soukromém životě,
Vám za hudební vydavatelství EMP přeje

Lucie Ručková
produkce

Občanské sdružení PAPRSEK Mladá Boledslav
Organizační výbor XXX. ročníku autorské soutěže „DĚTSKÁ NOTA 2003”
Laurinova 387/12, 293 01 Mladá Boleslav
tel. 326321393 popř. 602168985 (M. Klipec), fax 326321393, mail: MK@dragon.cz

V Mladé Boleslavi dne 22. 4. 2003

Vážený pan,
Dovolujeme si Vám oznámit, že odborná porota nevybrala Vaši píseň

Písnička pro psa, Kočky a Písnička pro třetí tisíciletí

pro finálové koncerty autorské soutěže Dětská nota 2003.
Děkujeme za Váš příspěvek a těšíme se na další spolupráci


Ing. Stanislav Kahánek
za organizační štáb DN 2003


Občanské sdružení Paprsek - Mladá Boleslav
ve spolupráci s
ART studiem Mladá Boleslav
za podpory
ŠkodaAuto Muzea
a Magistrátu města Mladá Boleslav
vyhlašují

31. ročník autorské soutěže písniček pro děti
DĚTSKÁ NOTA 2004

Zadání:
Soutěž o nové původní české písně pro dětský pěvecký sbor a dětské sólisty.
Hudebně je zadání široce vymezeno současnou populární hudbou, texty by měly čerpat z každodenního života dětí (8-14 let) začátku třetího tisíciletí.

Propozice:
1. Soutěže se může zúčastnit každý občan České republiky s výjimkou členů poroty.
2. Autoři zašlou notový zýznam melodické linky s harmonickými značkami, eventuálně klavírní výtah. Notový záznam musí být podložen textem písně. Demosnímek (MC, MD, CD) je nezbytný k pochopení autorova záměru. Sooučástí zaslaného příspěvku je 5 kopií textu na formátu A4, označených jmény, adresami a telefonními čísly autorů, případně e-mailem.

Příspěvky zasílejte na adresu:
Občanské sdružení PAPRSEK
Laurinova 387/12
29301 MLADÁ BOLESLAV
telefon, fax: 326321393, e-mail: MilanKlipec@seznam.cz

Uzávěrka soutěže: 15. 2. 2004 (rozhodující je datum razítka na zásilce)

Odborná porota vybere ze zasílaných příspěvků ty nejlepší. Dětský pěvecký sbor PAPRSEK písně nastuduje a pořídí jejich profesionální zvukový záznam.

Finálové písně budou odměněny autorským honorářem ve výši 1.500 Kč.

Písně budou provedeny na finálovém koncertu v MLadé BOleslavi a dle možnosti prezentovány dalšími veřejnými masmédii. Režijní a choreografická realizace koncertů je výhradně věcí pořadatelů.

Odborná porota vyhodnotí tři písně, které budou odměněny následovně:
1. cena: 15.000 Kč, 2. cena: 12.000 Kč, 3. cena: 9.000 Kč
(Podíl autorů na odměnách je věcí jejich vzájemné dohody.)

Nevyžádané příspěvky nebudou vráceny.

Mladá Boleslav 1. 12. 2003

Vážený pane Kahánek!
S potěšením jsem uvítal pozvání do soutěže dětské písničky. Zúčastnil jsem se minulý rok, ale žádná z mých písní nebyla vybrána ani do finále. Proto bych vás prosil, zdali byste mi nemohli poslat písně minulý rok oceněné. Rád bych tentokrát já s mými přáteli ocenil jejich kvalitu a usoudíme-li, že byly skutečně lepší, rád se i tento rok vaší soutěže zúčastním.
Se srdečným pozdravem
Vladimír Veit