Samopal 2001

Vážení a milí!

K "Nanynkám", které držíte v ruce, jsem psal muziku před mnoha lety ve Vídni a tam jsem je tehdy také nahrál. Původně to bylo pár textů, které se našly v pozůstalosti Jiřího Voskovce a které jako zajímavost uveřejnil Pavel Tigrid ve svém Svědectví. Já to původně plánoval jako Péefku, ale Josef Škvorecký, kterému jsem to tehdy také poslal, mě navedl k tomu, že by z toho mohla být hezká deska. Jenže všechno, co se našlo v té "pozůstalosti", se mi nehodilo do krámu a tak jsme ještě s jedním kamarádem, nadaným básníkem, zkusili psát něco sami. Moc nám to nešlo, ale než jsme stačili zlomit nad věcí hůl, přijel jiný můj známý z Austrálie, kde se seznámil s jakýmsi panem Šindelářem, emigrantem z roku čtyřicet osm, který se tam na druhé straně Zeměkoule bavil psaním Nanynek už desítky let. Najednou jich bylo dost a já jsem se pustil s chutí do další práce. Pak jsem to vydal jako kazetu a něco ještě zůstalo "vedle". To bylo způsobeno hlavně tím, že hudbu k tomu jsem psal už tehdy tak, že jsem v ní slyšel větší aranžmá a moje tehdejší (a kupodivu ani dnešní) finanční možnosti mi nedovolovaly více muzikantů, studio a tak dále a podobně.. Přikládám tedy těch pár textů, které se "nevešly", jako bonbónky.
Snad jednou bude líp a já to budu moci celé dokončit.

Mějte se moc hezky a přeji příjemnou zábavu.
Váš Vladimír Veit

obal: František Pillmayer, 2001

Nanynka a domov

Vladimír Veit pokračuje v "cédéčkovém samizdatu" a prezentuje některé své projekty na kompaktních discích. Kdysi se nechal inspirovat Nanynkami Jiřího Šlitra a nazpíval na vlastní melodie různé variace na písničku Šla Nanynka do zelí, napsané ve stylu nejrůznějších známých literátů. Nezval, Hálek, Erben, Šrámek, Vrchlický, Seifert ale také Majakovskij Pujmanová či bezejmenný socialistický realista. Jsou zde i dvě verze reflektující Villona a Nanynka z divokého západu, připomínající Babičku Mary od V + W. Původně Vladimír ve Vídni zhudebnil několik anonymních textů, které se našly v pozůstalosti Jiřího Voskovce a Pavel Tigrid je jako zajímavost zveřejnil ve svém Svědectví, pár textů si Vláďa napsal sám, a takto nashromážděný materiál se mu pak rázem rozrostl díky kamarádovi z Austrálie. Ten ho totiž seznámil s panem Šindelářem, emigrantem z osmačtyřicátého, který se u protinožců baví psaním takovýchto Nanynek už desítky let. A tak před drahnou dobou vznikla ještě v exilu nahrávka pro kamarády, která se teď konečně dostává. i k širší veřejnosti. Některé z textů skutečně s vtipem a znalostí věci vystihují literární styl fiktivních autorů a jeden z textů věnovaných Villonovi si co do drsnosti nezadá se skutečnými verši tohoto pařížského rebela. Mě potěšil text, který jsem kdysi v 50. letech, snad na nějaké mikulášské, slyšel recitovat. Možná, že si také vzpomenete, když si přečtete závěrečné dvojverší:

Kdo je tu pánem, kdo tady velí
Komisař rudý rozkročen v zelí

Pokud se vám při čtení vybaví jméno Vladimíra Majakovského, shodli jste se s neznámým autorem.
Druhé album, nazvané Kde domov můj, obsahuje 12 písní, z nichž ta titulní byla napsána už před čtvrt stoletím, ostatní vznikly v průběhu několika posledních let. Texty všech písní napsal Vladimír, o hudbě platí totéž až na jednu výjimku, kdy byla použita melodie J. S. Bacha. Obsahové vyznění alba je apelem na lidskou slušnost, jsou tu i témata milostná, nemůže chybět vyznání vztahu ke zvířatům v Písničce pro psa a krásná melodie doprovází ožehavé téma v písni E 55. Je tu ale i krylovsky ostrý protest proti kariéristům a prospěchářům (Na pestré scéně politiky), kde slova "rodina, pravda, vlast" zaznívající z úst některých politiků, rýmuje autor s pojmy poněkud odlišnými - "děvky, prachy, chlast". Aranžérsky se Vladimír vrátil ke svým písničkářským kořenům a jeho akustická kytara a krásná foukací harmonika místy zní jak z prvých alb Boba Dylana.
Oba kompakty si lze objednat u Vladimíra nebo je získat na některém z jeho koncertů.

Ukázka v MP3 - Šla Nanynka do zelí (Vladimir Majakovskij)

Původní obal kazety vydané ve Vídni