S otcem českého folku Vladimírem Veitem se totalita nemazlila. Provokoval režim protesty a hladovkami za propuštění politických vězňů i šířením zakázané literatury. Pod nos komunistům nešla ani hudba, kterou udělal k textům Václava Havla, Jaroslava Hutky, Milana Kundery, Jiřího Gruši či Josefa Škvoreckého... Co jméno - to pojem boje proti totalitě.
"V písničce Zahýkal sýc (rozuměj sýček - pozn. red.) se například Václav Havel zamýšlel nad tím, jak krásné je za totality v Čechách hnít", vzpomíná Veit. Písnička vznikla na chalupě spisovatele Pavla Kohoouta. Když k ní folkař přijížděl, legitimovalo ho několik policejních hlídek. "Ale jinak na mě byli docela hodní. V návštěvě kamarádů spiklenců mi nebránili."
Kvůli svým protestům proti totalitě však Veit nesehnal nikde práci, natož aby mohl studovat. Nakonec se živil jako noční hlídač. A to měl velké štěstí.
StB však došla s písničkářem trpělivost ve chvíli, kdy se pokusil nahrát desku s texty signatářů Charty 77, k nimž složil hudbu. Tajní ho proto zařadili do akce s výstižným názvem Asanace, při níž byli odpůrci režimu donuceni k emigraci. Veit se i s rodinou musel v roce 1981 vystěhovat do Rakouska.
"Vlast jsem opouštěl jen velmi nerad, ale Rakušané se mě ujali velkoryse. Poprvé jsem mohl svobodně komponovat. Dnes se do Vídně vracím jako do druhé domoviny," srovnává folkař, jenž v roce 1994 odjel definitivně zpět do Česka.
"Vláďa Veit? Ryzí charakter, jehož nezlomili. Zhudebnil většinu mých textů," říká o otci českého folku mnohem slavnější písničkář Jaroslav Hutka.
To, že stát uznává Veitovu účast na protikomunistickém odboji, bere hudebník jako poděkování za "malinký příspěvek ke svržení totality". A satisfakcí je pro něj i to, že osvědčení odbojáře a pamětní dekret dnes přebírá z rukou jiného disidenta - ministra obrany Alexandra Vondry.

MFDnes, 16. listopadu 2012