Ve dnech 22.-24. května proběhl v polském Krakově již druhý mezinárodní hudební festival věnovaný památce ruského písničkáře a prozaika Bulata Okudžavy. Protože jak první ročník, který se konal na moskevském Arbatu, i tento druhý proběhl za NAPROSTÉHO nezájmu českých médií, cítím se povinován podat o této velkolepé kulturní události alespoň krátkou zprávu. (Třetí ročník již je určen na příští rok do Itálie.) Já sám jsem byl do Krakova pozván polským ministerstvem kultury abych zastupoval Českou republiku jako jeden z dvanácti zahraničních účinkujících. Mimo mne tam byli písničkáři z Japonska, Holandska, Rakouska, Německa, z Ameriky, Itálie, Francie, ze Surinamu, z Ukrajiny, Rumunska, Izraele a Polska. Každý z nás si vybral jednu Bulatovu píseň, kterou pak zazpíval buď v ruštině nebo ve svém rodném jazyce. Já jsem zpíval česky "Arbat".
Celý koncert byl uveden tóny této písně trubačem z Krakovské věže a pak už poslouchalo asi deset tisíc lidí na hlavním náměstí se zatajeným dechem tříhodinový koncert složený výhradně z Okudžavových písniček. Nakonec jsme všichni společně zazpívali "Gruzínskou píseň" a kdo měl v publiku zapalovač, rozsvítil světýlko na památku. Koncert doprovázel v jednu chvíli ohňostroj nad městem a na velkoplošné projekci jsme se střídali my, účinkující, s výjevy z Bulatova života. Rozcházející se lidé si zpívali jeho melodie a my jsme byli pozváni krakovským starostou a ministrem kultury na radnici na banket. Koncert snímal druhý televizní kanál polské televize a celoplošná ruská REN TV ROSJA, což je dohromady dalších asi sto padesát milionů diváků. Sponzorů bylo hodně: Aeroflot, Polská pošta, Polská naftová společnost ORLEN, Polská tisková kancelář, Gazeta Wyborcza a další.
To jsou fakta - k tomu ještě pár slov ode mne: Je absolutní skandál že "kulturní Češi" = ticho po pěšině. Kdo můžete přijímat buď na kabelu anebo u polských hranic jejich televizi, nenechte si to ujít. Bylo to bezvadný a uslyšíte i japonskou písničkářku zpívat rusky a japonsky, uslyšíte čtyřiadvacet interpretů vzdávat svůj hold prostému člověku Bulatu Okudžavovi a možná, že vám poběží i mráz po zádech z té krásy. A když ne, tak alespoň můžete pocítit pohodu nad nepřítomností jakéhokoliv poptajtrdlíka za mikrofonem, protože v Krakově, to byla kultura slova a umění v písničce. To byl duch z toho nejlepšího, co ruská kultura může nabídnou světu, a když TAKTO expanduje Rusko do Evropy, proč ne? To jo!