Bylo, nebylo...

Tak nějak by mohlo začít povídání o tom, na co si dnes (ne)vzpomínám. Na naše společné začátky s Jardou. V době našeho seznámení jsem byl již „ostřílený“ kytarista, vyučený na krásně romantických čundráckých písničkách. Bylo to v šedesátých letech minulého století, v době, kdy všude na světě kvetly i jiné další, dodnes zapamatovatelné melodie všelijakých tehdejších zpěváků a kapel. Už předtím jsem slyšel LP Boba Dylana, mráz mi přitom běhal po zádech a já věděl, že něco takového, tento „žánr“, bude pro mne tou pravou cestou. Později jsem ho zařadil mezi tajtrdlíky, vozící se v limuzíně po večerech se slunečními brýlemi na očích a s kočkou na klíně. Kdyby byla alespoň dvounohá!

Naše začátky s Jardou Hutkou byly – dá se říci – kumštýřsky klasické. Po večerech jsme si nepovídali o holkách, ale o jídle, které bychom si dali. Nejlépe jsem to vystihl jednou já pravě: „To, o čem mi tu povídáš, zní sice hezky, ale já bych si dal raději ten řízek, co jsme si o něm vyprávěli včera.“ Podrobněji o tom píšu ve své knížce Ještě to neskončilo.

Nepamatuji se ale, že bychom snili o tom stát se nějak strašně slavnými a bohatými. Asi by to i bývalo šlo, kdybychom se zkurvili s bolševikem, bez jehož souhlasu se v té době nedalo dělat veřejně skoro nic. A tak jsme se toulali po Praze a noční Kampou a na podzim roku 1967 jsme měli první koncert v tehdejším F Music Clubu na Smíchově. Ještě jsme sice museli dát někam texty písniček ke schválení, ale na to, jak to s povolovací bumážkou dopadne, jsme kašlali. Doba však spěla rychle k roku 1968. Pro poučení generace současných blbečků, kteří netuší o tomto roce nic, podobně jako netuší nic o tom, co se stalo v roce 1989, bych rád dodal vysvětlení: Bylo to v dobách, kdy naše babičky ještě na chovaly na dvorku malé brontosaury a počítače byly ze dřeva!

Z této i pozdější doby je výběr z mnoha a mnoha písniček, které jsme společně s Jardou udělali. Byla to ale také doba, kdy se zcela logicky předpokládalo, že písně budou mít tu už výše zmíněnou melodii, a sem tam ještě bylo možné vidět pána, jak před dámou smekl klobouk. Jiná doba.

Vladimír Veit

ukázka z alba: Až se mé roky sesypou