MC: Alfa, Rakousko 2000, CD Austro Mechana 2000, Galén 2015

Vážení přátelé,
v září tohoto roku vyšlo v nakladatelství Galén nové vydání mnou zhudebněných textů F. Villona. Nahrávky jsou upraveny v digitálním studiu. Album obsahuje devatenáct písní, které jsem natočil v roce 1983 ve vídeňském exilu.
Tak jak je u Galéna zvykem, CD vyšlo s bookletem textů a ve zcela nově pojatém obalu. Ta fotka je z tehdejší doby. Průvodním textem obalu zůstal text profesora Komárka z roku 1983 a pár nových slov jsem připojil i já. CD stojí 200 Kč a objednat si ho můžete nejlépe u mne, případně v nakladatelství.

 
Prvního Villona jsem zhudebnil asi před třiceti lety. Nahrávky, které posloucháte, jsou staré dvacet let a nějaký ten pátek - plus mínus. Villonovy básně byly napsány před více než pěti sty lety. Dnes píšeme rok dva tisíce a mně je:
„Ach, kam ta léta pádí?” dvaapadesát let.
První překlady Villonovy poesie vycházejí u nás v osmdesátých letech minulého století. Od té doby se tu prodalo statisíce vydání jeho básní a balad. Tady je potřeba poznamenat, že nejen jeho poesie. Po desítkách a desítkách tisíců šel u nás na dračku například i Robinson Jeffers, který až do konce svého života nepřestával žasnout nad počtem a novými vydáními v češtině. Tento národ ctil a miloval poesii a krásnou literaturu v míře nevídané, a miloval a ctil v neposlední řadě i své básníky. Bismarck kdysi prohlásil: „Se svobodou přichází i nezájem o kulturu.” Do své smrti nepřestanu děkovat tomu, že tam někde nahoře ve mně něco probudilo zájem o věci, které nepomíjejí. A na závěr ještě jeden Villon, kterého určitě neznáte.

Balada o Nandě

Doktoři, rektoři- vy bídné kreatury,
študáci, kantoři: zpívejte Rekviem!
Je konec Nandy! - Tak, vy bařtipánské stvůry
vyvalte nový sud, ať si to zapijem!
Uměla vyvádět až do pozdniho rána,
až se mně z toho třepávala kolena,
a vytrvalá jako Orleánská Panna
a k tomu něžná, jako Trojská Helena,
Iísat se znala s cherubínskou svatozáří
žhavě, jak Matilda Toskánská v posteli!
Teď se ptám osudu: proč konec všechno zmaří?
Nač byly - huse - její nožky gazeIí!

Její smích v uších zní mně jak andělské kůry,
jako když na samet si stříbro našijem!
Oh, smutný konec přišel té mé kanimůry,
truchlivou píseň za ní s vlky zavyjem!
Má drahá Nanda je k pranýři připoutaná
a kouká na vše kolem jako zjevená.
To všechno začalo dnes za časného rána
a spískala to jedna kýta uzená.
"K ní bude třeba zeIí!" - řekla s něžnou tváří
a šla si zakrást prelátovi do poIí.
Černý den pro ni přišel dneska v kalendáři.
Nač byly - huse - její nožky gazeIí!

Prelát má všude svoje pochopy a stvůry
a ti si hvízdli: "tu do basy zašijem!"
co dělat, když rozum není dán vždycky zhůry!
Co není v hlavě, to si v nohách užijem!
Byl tam dráb Pepek, byl, potvora zmalovaná
a Nanda košíčkem už byla ztížená,-
po ní se rozpřáhl,- byla to, k čertu rána!
Košíček zařval a Nanda, jak kačena,
na Pepka zděšeně se k tomu tváří
a nohy k zdrhnutí se vůbec neměly!
Já bych tu vztekem řval, všechno se ve mně vaří!
Nač byly - huse - její nožky gazeIí!

Pijte, vy pitomci! - Nanda je přivázaná
a u pranýře kat ji nyní znamená
zlodějkou na rámě, které jsem ještě z rána
Líbal, jak divý tur, až byla splašená!
To bílé rameno se pod želízkem škvaří
za to, že vyšla kněžourovi do zelí!
Kam zmizel loňský sníh, učení bakaláři?
Nač byly - huse - její nožky gazelí!

Ukázka v MP3 - Balada kajícná (François Villon)

Přes všechnu časovou vzdálenost a salta „velkých” dějin vykazují „malé” dějiny jednotlivých lidí, jejich osudy, snažení a pocity v nejrůznějších huistorických epochách nápadnou podobnost. Snad ničí příklad není v tomto směru ilustrativnější než Villonův. Verše tohoto básníka, o němž známe, pomineme-li jeho tvorbu, jen málo životopisných dat, k nám promlouvají stejně bezprostředně, jako by byly napsány v našem století. Snad mimo jiné i proto, že také vznikaly v atmosféře konce jedné epochy, v tomto případě středověku. Právě tehdejší Paříž, intelektuální metropole Evropy, cítila otřes zásadních hodnot a pravd velmi brzy a velmi silně. Villon je postava zdánlivě plná rozporů: odchovanec elitní školy i pařížského podsvětí, prominent a kriminálník, návštěvník katedrál i putyk s nevalnou pověstí. Jeho víra i jeho noční eskapády jsou stejně opravdové, právě tak jako jeho smysl pro humor i obecně lidskou mizérii. Za nejedním sebeironizujícím úšklebkem se skrývá smutek a obava z budoucnosti, která nebyla tehdy o nic pochopitelnější než je dnes. Ne nadarmo se u Villona často vrací téma smrti - přehledný a útulný středověký kosmos se jemu a jeho současníkům rozpadá před očima a každý z nich na to raeguje po svém. Později vidí svět podobnou optikou i Hyeronimus Bosch - svět jako karneval, plný skrytých symbolů, obstrozit a marnosti. Je celkem jedno, že dnes nemůžeme přesně stanovit, které z jemu připisovaných básní skutečně napsal a jak zněly melodie, na něž byly v jeho době zpívány. Je mnohem zajímavější zaposlouchat se do zhudebněné podoby jeho veršů, jak je zpívá Vladimír Veit. Jistě vám neujde určitá vnitřní spřízněnost mezi básníkem a jeho interpretem.

dr. Stanislav Komárek, Vídeň 1983

Středověký spoluautor

Verše Francoise Villona začal Vladimír Veit zhudebňovat již před třiceti lety, k podobě, kterou byl ochoten přetlumočit na desku dospěl před lety dvaceti, v roce 1983 písničky ve Vídni nahrál a rozmnožil na pár kazet pro kamarády, ale teprve letos došlo ke skutečné ralizaci tohoto projektu. Kompaktní disk s dlouhým názvem Vladimír Veit hraje & zpívá písně & balady Francoise Villona obsahuje celkem 19 písní s Villonovými texty v českém překladu Otokara Fischera a Jarmily Loukotkové, které Vladimír zpívá za doprovodu kytary, v několika případech i foukací harmoniky. Není třeba připomínat, že album s tímto obsahem není žádná oddechovka či hudební kulisa. Je ho třeba poslouchat pozorně a několikrát, aby posluchač pronikl pod povrch textů často drsných, sarkastických a provokativních, ale i velmi lidských, pokorných a plných obav. A ruku v ruce s tím přichází ocenění hudebního zpracování, které ač na první pohled jednoduché, dokonale vystihuje obsah a náladu veršů a vytváří tak dokonalý celek, na němž nic nemůže změnit ani fakt, že oba autory od sebe dělí zhruba polovina tisíciletí.
Kompaktní disk, který si Vláďa vydal vlastním nákladem, má neobvyklý, zajímavě graficky zpracovaný papírový obal, na kterém je otištěna krátká autorova poznámka a úvodní slovo Dr. Stanislava Komárka, které ovšem bylo napsáno již v roce 1983 ve Vídni, v době natočení snímků, což ale nic neubírá na jeho trvalé platnosti.
Všechny disky jsou číslované a Vladimírem podepsané. Objednat si je můžete přímo na autorově adrese. A komu se nechce psát či telefonovat, ať přijde 21. 12. na Žižkov, do Divadla Járy Cimrmana, kde má Vladimír společný koncert s Jardou Hutkou.

Ivan Kott - Jonáš klub divadla Semafor 3/2000

Mladá fronta DNES, 2. 9. 2015, s. 13: VLADIMÍR VEIT PÍSNĚ A BALADY FRANÇOISE VILLONA

Archivní nahrávka písničkáře, který byl v 70. letech členem sdružení Šafrán, autorsky spolupracoval s Jaroslavem Hutkou a ve stejnou dobu jako mnozí jeho kolegové emigroval, vznikla v roce 1983 právě v rakouském exilu. V oficiální podobě jako lisované CD vychází nyní poprvé.
Vladimír Veit natočil výraznější alba (zejména perlu svojí diskografie Texty na slova českých básníků), tato nahrávka však rozhodně zaujme svým konceptem. François Villon samozřejmě byl vždy jaksi podvědomě brán jako patron či "otec" autorů protestsongů, v takto koncentrované formě, tedy výhradně zpívaného, jej však jinde neslyšíme. Mladá fronta DNES, 2. 9. 2015, s. 13